Podle v pátek zveřejněných statistik policejního prezidia police stíhá více než polovinu vězňů propuštěných v roce 2013 při amnestii tehdejšího prezidenta.

Důvod takto vysoké návratnosti je jistě zcela jasný. Jednak je to současný trend narůstající recidivy z důvody neschopnosti státu začlenit osoby propuštěné z výkonu trestu nebo vazby do běžného života. V případě amnestie se k tomu přidala ještě nepřipravenost propuštěných osob na svůj nový život. Při současné nezaměstnanosti a velice špatné nabídce pracovních míst v mnoha regionech, především na vesnicích a malých městech, je zcela pochopitelné, že se velká část osob nedovedla do společnosti včlenit. V mnoha případech ani tehdy, když chtěli provést se svým životem nějakou změnu a měli snahu a chuť se do vězení nevrátit.

Každá nezisková organizace , která se touto oblastí zabývá, mi dá za pravdu, že je velice těžké sehnat na trhu práce zaměstnání pro ty propuštěné, kteří se na tento krok připravují delší dobu a počítají s ním. Poptávka po osobách se záznamem v trestním rejstříku je prakticky nulová. Mnoho plánovaně propuštěných se daří zaměstnávat díky kontaktům a ochotě rodiny a známých nebo prostřednictvím dotačních programů s cíleným vyhledáváním zaměstnavatelů za dané finanční podpory. Vždy se však jedná o dlouhodobou práci, o koordinaci mezi odsouzeným, jeho rodinou, přáteli a neziskovým sektorem. Tito plánovaně propuštění, tedy s konečným datem trestu nebo podmíněně propuštění, vycházejí z věznice průběžně v průběhu celého roku a i tak je pro trh práce velice složité je absorbovat a daří se to velice těžko.

Jednorázové propuštění 6.471 osob se záznamem v trestním rejstříku, které to nečekaly a nebyly na to připraveni, je pak logicky pro jejich zařazení do společnosti a uplatnění na trhu práce katastrofa. Pokud přidáme fakt, že stát nemá dobře fungující koncepci péče o osoby propuštěné z vězení, došlo zcela logicky amnestií pouze k vytvoření velké skupiny recidivistů, jejichž velká by se v případě standardních postupů propuštění z vězení mohla bez problémů zařadit do běžného společenského života. Protože ale amnestie byla šita horkou jehlou a dodnes se o jejích pravých pohnutkách dá pouze spekulovat, došlo k tomu, co by každý normálně uvažující člověk musel vědět před jejím vyhlášením. Pokud nedostanou propuštění práci a nikdo nebude řešit jejich dluhy, vrátí se jich mnoho nazpět do věznice.

Další informace najdete např. ve zprávách na zpravodajských serverech idnes nebo na stránkách Policie ČR